slovnik

Práce s pamětí

Každá osoba má svou osobní psychiku. To je nepochybné, nesporné a nepopiratelné.

Bohužel lidi toto ani nenapadne a mnozí to nikdy nepřijmou. Jsou chyceni ve smyslové mysli.

Každý připustí, že fyzické tělo existuje, protože ho můžeme vidět nebo se ho dotýkat. Naše psychika je ovšem jiná záležitost. Nemůžeme ji vnímat žádným z pěti smyslů. Z tohoto důvodu máme obecně sklon ji podceňovat, zesměšňovat anebo úplně ignorovat, protože ji nepovažujeme za důležitou.

Je nepochybné, že jakmile někdo začne se sebepozorováním, tak je to neomylné znamení, že pochopil skutečnost týkající se vlastní psychiky.

Je jasné, že nikdo nezačne se sebepozorováním, pokud pro to nemá velmi pádný důvod.

Jakmile někdo začne se sebepozorováním, tak se začne od ostatních velmi lišit. To naznačuje, že je možné dosáhnout vnitřní změny.

Bohužel lidé se nechtějí změnit. Jsou spokojení se stavem, v jakém se nacházejí.

Je velmi bolestivé dívat se na lidi, jak se rodí, dospívají, rozmnožují se, hrozně trpí a umírají, aniž by věděli proč vlastně.

Změna je zásadní, ale není možné se změnit, pokud nezačneme se sebepozorováním.

Měli bychom si uvědomit, že naším účelem je získat znalost o sobě, protože humanoidi s rozumem sami sebe neznají

Když člověk objeví psychický defekt, tak vlastně učiní velký krok, protože má možnost ho studovat a dokonce ho odstranit.

Je nemožné spočítat všechny psychické defekty, které jsou uvnitř nás, protože jich je tolik, že by nám nepomohla ani kalkulačka.

Nejhorší ovšem je, že neumíme posoudit vážnost jakéhokoli defektu. Vždy se na něj podíváme povrchně a nevěnujeme mu řádnou pozornost. Považujeme ho za nedůležitý.

Když přijmeme skutečnost, že nejsem jeden, ale mnoho, a když pochopíme význam vypuzení sedmi démonů z těla Máří Magdalény, tak se náš způsob uvažování od základu změní (v tom, jak nazíráme na psychické defekty).

Nauka o mnoha „já“ pochází ze 100 procent z tibetské a gnostické tradice.

Není moc příjemné zjistit, že uvnitř každé osoby žijí stovky a tisíce psychologických osob.

Každý psychický defekt je jedna osoba, která v nás žije.

Sedm démonů, které velký mistr Ježíš Kristus vyhnal z těla Máří Magdalény, je sedm smrtelných hříchů: hněv, chamtivost, chtíč, závist, pýcha, lenost a obžerství.

Každý jeden z těchto démonů je přirozeně vůdcem samostatné legie démonů.

Ve starověkém Egyptě, zemi faraónů, zasvěcenec musel zabít rudé Sethovy démony ve své vlastní psychice, pokud chtěl dosáhnout probuzení vědomí.

Když aspirant pochopí, jak to je ve skutečnosti s psychickými defekty, tak zatouží po změně. Již nechce žít ve stavu, v jakém žil doposud – totiž s mnoha jinými lidmi uvnitř. Proto začne pozorovat svá „já“.

Člověk užasne, jakmile zjistí, že existuje řád v odstraňování davu psychických agregátů, které zosobňují naše chyby.

Nejzajímavější na tom je, že tento řád se objevuje postupně v souladu s dialektikou vědomí.

Dialektika rozumu nemůže být nikdy lepší než dialektika vědomí.

S postupem času se ukáže, že řád v psychické práci je ustanoven naším nejvnitřnějším Bytím.

Je třeba objasnit velký rozdíl, který existuje mezi egem a Bytím. „Já“ nemůže nikdy ustanovit řád v psychických záležitostech. „Já“ je totiž samo o sobě výsledkem chaosu.

Pouze Bytí má schopnost ustanovit pořádek v naší psychice. Bytí je Bytí a důvod pro existenci Bytí je samotné Bytí.

Řád v souzení a odstraňování našich psychických defektů se stane zřejmým díky sebepozorování.

Všechny lidské bytosti mají schopnost sami sebe pozorovat. Tato schopnost ovšem spí, protože ji lidé nepoužívají. Tréninkem dojde postupně k jejímu probuzení a zdokonalení.

Díky této schopnosti můžeme přímo vnímat všechny ty různé „já“ žijící uvnitř nás (a nikoli o nich pouze teoretizovat).

V oblasti parapsychologie se již začala studovat otázka mimosmyslového vnímání. Existence mimosmyslového vnímání byla ukázána v sérii pokusů, které jsou velmi rozsáhle zdokumentované.

Ti, kdo ignorují existenci mimosmyslového vnímání, jsou zcela nevědomí. Jsou to intelektuální padouši, uvězněni ve smyslové mysli.

Nicméně schopnost sebepozorování sahá mnohem hlouběji, než naznačují jednoduché závěry parapsychologie. Díky němu můžeme velmi dobře pozorovat sami sebe a plně si tak ověřit strašlivou realitu našeho vnitřního světa. 

Jakmile se ve vnitřní práci ustanoví řád, tak je možné také pracovat s pamětí. To je velmi zajímavé a navíc také velmi užitečné pro náš vnitřní vývoj.

Díky práci s pamětí můžeme zcela jistě objevit různé „fotografie“ z naší minulosti. Díky tomu uvidíme živé a možná dokonce odpuzující obrazy toho, co jsme byli předtím, než jsme začali pracovat na radikální přeměně naší psychiky.

Je nepochybné, že se již potom nikdy nebudeme chtít vrátit do stavu, v jakém jsme se předtím nacházeli.

Takováto „fotografie“ tak slouží jako užitečné srovnání zpátečnické, neohrabané a nešťastné minulosti s proměněnou přítomností.

Různé události mající vliv na psychiku jsou zaznamenány tak, jak po sobě jdou, centrem psychického sebepozorování.

V naší psychice jsou nepřijatelné elementy, o jejichž existenci nemáme ani ponětí.

Pro čestného muže, zasluhujícího si uznání, neschopného vzít si něco, co mu nepatří, je šokující zjistit, že v hlubinách jeho duše žije řada zlodějských „já“. Je to šokující, ale ne nemožné.

Úžasná žena s mnoha ctnostmi, či dívka duchovně založená a s výtečným vzděláním, mohou díky sebepozorování objevit hejno prostitutek, které žije v jejich duši. Z takové myšlenky se dělá špatně a je nepřijatelná pro intelektuální centrum jakéhokoli řádného občana. Nicméně všechno toto je možné v oblasti psychického sebepozorování.

Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem

< Tři mysli           Tvořivé pochopení >